Vliv Konstantinismu na Církev 1.část
HARVEST INTERNATIONAL BIBLE UNIVERSITY
Petr Boudný
VLIV KONSTANTINISMU NA CÍRKEV
(DO 6. STOLETÍ)
Bakalářská práce
Podáno v Kostelci nad Orlicí 1995
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval sám pouze s použitím uvedené literatury.
Děkuji všem, kteří mi pomohli tuto práci dokončit, zvláště ThMgr. Michalu Krchňákovi za konzultace, Zuzaně Beničákové, MuDr. Zdeňku Kaiserovi, Ireně a Petrovi Vaňkátovým a Jiřímu Davidovi za technickou pomoc.
Největší dík samozřejmě patří našemu drahému nebeskému Otci.
Obsah:
1 ÚVOD
2 SITUACE CÍRKVE VE 3. STOLETÍ. 3
3 POLITICKÁ SITUACE V ŘÍMSKÉ ŘÍŠI NA POČÁTKU 4. STOLETÍ. 4
3.1 Dioklecián. 4
3.2 Počátky a průběh posledního pronásledování křesťanů. 4
4 KONSTANTIN I. VELIKÝ (306-337) 5
4.1 Konstantinův boj o moc. 5
4.2 Význam náboženské konstituce z roku 313. 5
4.3 Negativní důsledky konstantinismu. 6
4.3.1 Zesvětštění a zpohanštění církve. 6
4.3.2 Césaropapismus. 6
4.3.3 Spor s donatisty. 7
4.3.4 Ariánský spor 8
4.4 Problematika Konstantinova obrácení 9
5 VZNIK STÁTNÍ (ŘÍŠSKÉ) CÍRKVE.. 10
5.1 Konstantinovi synové. 10
5.2 Neúspěšný pokus o restauraci pohanství 11
5.3 Zřízení státní církve. 11
5.4 Priscillianus. 12
5.5 Zřízení a správa církve. 12
6 DOBA STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ.. 13
6.1 Rozpad impéria a jeho krize. 13
6.2 Církev a barbaři 13
6.2.1 Ambrosius. 14
6.2.2 Hieronymus. 14
6.2.3 Augustinus. 14
6.3 Rozdíly a situace mezi Východem a Západem.. 15
6.4 Vznik papežství 16
6.5 Rozmach Byzantské říše za Justiniána. 17
7 SHRNUTÍ. 17
8 ZÁVĚR.. 18
9 ODKAZY.. 19
10 PRAMENY A LITERATURA.. 22
1 ÚVOD
Za císaře Konstantina Velikého došlo k jedné z nejmarkantnějších změn v životě církve. Až do jeho panování bylo křesťanství zakázaným náboženstvím a římské úřady mohly proti němu kdykoliv zakročit. S jeho nástupem na trůn se najednou stalo náboženstvím tolerovaným a později i podporovaným státem.
Úkolem této práce je zachytit a popsat reakci církve na změnu jejího postavení v říši. Pokusím se zjistit, jak dalece obstála a nakolik a na jak dlouho to změnilo a ovlivnilo její život. Práce si však nenárokuje právo na úplné a dokonalé zmapování všech fenoménů, které se pod vlivem nových skutečností v církvi objevily. Je to způsobeno i vědomým omezením rozsahu práce a to do 6. století.
Hned na úvod je nutné podotknout, že v hodnocení "vlivu konstantinismu na církev" se teologové a historici neshodují. Rozcházejí se podle různých úhlů pohledu na danou problematiku, často ovlivněných příslušností k určité skupině či církvi.
2 SITUACE CÍRKVE VE 3. STOLETÍ
Křesťanství se šířilo ponenáhlým vzestupem ve všech - zprvu především v nižších, potom vždy více i ve vyšších - vrstvách obyvatelstva. Jeho význam však přece zjevně vzrůstal. Především proto, že přinášelo poselství daleko vyšší a bohatší než kterékoli jiné náboženství, ale též proto, že pohanství netvořilo při směsi různých kultů jednotný směr a naopak církev vynikala jednotnou organizací1.
Ve 2. polovině 3. století v církvi docházelo k upevnění vnitřní disciplíny. Projevilo se to především rozdělením věřících na laiky a kněží (láos a kléros), přičemž vliv kněží ve sboru neustále rostl, až na konec jedině oni mohli kázat, vyučovat, sloužit večeří Páně a řídit život sborů. Přitom v samotném kléru došlo k odstupňování hodností - biskup, presbyter, diakon (jáhen), a někde i podjáhen. Biskupům hlavních měst provincií připadla péče a správa o všechny sbory provincie. Ještě většího významu dosáhli v církvi biskupové nejvýznamnějších měst římské říše (Řím, syrská Antiochie a egyptská Alexandrie)2. Zvláště u římského biskupa lze již od konce 2. století sledovat vzrůst jeho vážnosti, prestiže a výsadnějšího postavení. Ti se snažili čas od času prosadit po celé církvi názor a řád platný v Římě a tak i svou učitelskou autoritu. Přesto by však bylo předčasné mluvit již v této době o jejich nárocích na papežský primát.3
Církev měla rozvinutý charitativní systém, který v naléhavých případech znamenal sociální záchranu těch nejslabších. V čele sborů stáli často lidé velkorysí a dobročinní. Pohané se divili počtu chudých a vdov, které církev podporovala, i výši darů, které členové sborů k tomu účelu věnovali.4 Křesťanská služba lásky byla tím významnější, čím citelnější byl hospodářský pokles říše. Služba lásky nezůstávala jen věcí diakonů. Ve sborech se rozvíjela služba žen (často vdov) chudým v jejich bytech, vězňům pro víru v žalářích či pohostinnost k cestujícím bratřím. Vedle peněžních nebo naturálních darů (dobrovolné měsíční příspěvky, oběti při večeři Páně, často velmi značné dary při vstupu do církve) se vykonávaly sbírky na výkupné pro válečné zajatce nebo na podporu chudších sborů. Ze sbírek se pravidelně vydržovali chudí, vdovy, sirotci, nemocní, ale i klerikové a sborové vdovy. Křesťané rovněž pomáhali při živelných pohromách a v čase epidemií.5
Po 10-ti letech státního pronásledování (250-260) nastalo období tzv. 40-ti letého pokoje, kdy církev rostla a upevňovala své pozice, zatímco římský stát procházel po smrti Aurelianově (275) novým desetiletím zmatků, za nichž neutěšené poměry stupňovaly nedůvěru k státu a svým rozpadem hrozil strhnout v chaos celou hospodářskou společnost, jejíž otrokářský řád se přežíval. Církev se v této těžké době projevila jako instituce, která byla pevnější než stát. I ve svém pohanském okolí již získala mnoho sympatií a uznání. O všeobecné nenávisti proti křesťanům již není možné mluvit. Ale ti, kdo chtěli opírat stát o pohanskou ideologii ctění starých římských bohů nebo o kult Slunce (Mithry) pozorovali její rostoucí vliv a moc s nedůvěrou tím větší, čím rozhodněji usilovali o obnovu říše na starých základech.6
3 POLITICKÁ SITUACE V ŘÍMSKÉ ŘÍŠI NA POČÁTKU 4. STOLETÍ
3.1 Dioklecián
V letech 284-305 vládl v římské říši Dioklecián. Tento císař byl prostého původu a pocházel z Illyrie. Byl vynikající vojevůdce, panovník a státník, jenž vytrhl říši z rozvratu. Přebudoval stát administrativně novým rozčleněním a zároveň provedl pozoruhodnou změnu ve způsobu vlády. V zájmu vydatnější obrany říše si zvolil za spoluvladaře svého krajana Maximiána a svěřil mu její západní část, sám vládl nad Východem. Oba panovníci, nesoucí titul augustus, si k sobě přibrali osvědčené generály s titulem césarů, jimž měli po určité době odevzdat nejvyšší vládu a odejít do ústraní.7 Césarem pro západní oblast říše se stal Konstancius Chlorus, pro východní oblast Galerius.
3.2 Počátky a průběh posledního pronásledování křesťanů
Dioklecián dlouho toleroval křesťanství, jehož vliv se rozmáhal a dosahoval až k císařskému dvoru. Dokonce jeho manželka Prisca a dcera Valeria byly křesťanky. Avšak na nátlak vlivných osob a rádců (zvláště césara Galeria) vydal v letech 303 a 304 několik ediktů, jejichž cílem bylo úplné vyhlazení křesťanství a návrat k "víře otců", tzn. uctívání římských bohů. Tím bylo zahájeno nejkrvavější ze všech pronásledování.
Vcelku však Dioklecián všeobecnému krvavému postupu proti křesťanům nepřál. Rovněž edikty vyhlášené v celé říši byly ve čtyřech jejích částech prováděny s rozmanitou důsledností. César Konstancius Chlorus (vládl v Galii, Hispánii a Británii) a celkem ani Maximianus (vládl v Itálii a Africe) příliš plnění ediktů nevymáhali, dokonce můžeme říci, že když roku 305 augustové Dioklecián a Maximián odstoupili, pronásledování bylo na Západě většinou zastaveno. Na Východě však pronásledování vyvrcholilo v letech 305-311, když se augustem stal Galerius a jeho césarem Maximinus Daja (Daza). Galerius a zvláště Maximinus pronásledování křesťanů stupňovali a způsob poprav a usmrcování věřících byl za jejich vlády zvlášť krutý, brutální a nelidský. Církev však přes ústup a odpadnutí mnoha svých údů odolala a obstála a tak nakonec Galerius, otřesen těžkou nemocí, vydal v dubnu 311 v bythinské Nikomedii (Malá Asie, tehdejší hlavní město východní části říše) toleranční edikt8, kterým zastavil pronásledování a dal křesťanství právo na existenci. Sám Galerius brzy potom zemřel.9
Komentáře
Přehled komentářů
https://kspce.estranky.cz/clanky/clanky/
VLIV KONSTANTINISMU NA CÍRKEV (DO 6. STOLETÍ)
(Dr. Antonín Moravec, 31. 10. 2013 22:19)
...děkuji poctivý přístup a vypovídací schopnost aspoň té části, která je dostupná na webové stránce....prosím o zpřístupnění i zbytku....především se mi jedná o období 6. století...?
děkuji
Antonín Moravec
odpoved
(frantisek, 18. 11. 2013 21:39)