Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vliv Konstantinismu na Církev 1.část

8. 11. 2010

 

 HARVEST INTERNATIONAL BIBLE UNIVERSITY

 Petr Boudný

 VLIV KONSTANTINISMU NA CÍRKEV

 (DO 6. STOLETÍ)

 Bakalářská práce

Podáno v Kostelci nad Orlicí 1995

Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval sám pouze  s použitím uvedené literatury.

Děkuji všem, kteří mi pomohli tuto práci dokončit,  zvláště ThMgr. Michalu Krchňákovi za konzultace, Zuzaně  Beničákové, MuDr. Zdeňku Kaiserovi, Ireně a Petrovi  Vaňkátovým a Jiřímu Davidovi za technickou pomoc.
Největší 
 dík samozřejmě patří našemu drahému nebeskému Otci.

 Obsah:

1 ÚVOD
2 SITUACE CÍRKVE VE 3. STOLETÍ. 3

3 POLITICKÁ SITUACE V ŘÍMSKÉ ŘÍŠI NA POČÁTKU 4. STOLETÍ. 4

3.1 Dioklecián. 4

3.2 Počátky a průběh posledního pronásledování křesťanů. 4

4 KONSTANTIN I. VELIKÝ (306-337) 5

4.1 Konstantinův boj o moc. 5

4.2 Význam náboženské konstituce z roku 313. 5

4.3 Negativní důsledky konstantinismu. 6

4.3.1 Zesvětštění a zpohanštění církve. 6

4.3.2 Césaropapismus. 6

4.3.3 Spor s donatisty. 7

4.3.4 Ariánský spor 8

4.4 Problematika Konstantinova obrácení 9

5 VZNIK STÁTNÍ (ŘÍŠSKÉ) CÍRKVE.. 10

5.1 Konstantinovi synové. 10

5.2 Neúspěšný pokus o restauraci pohanství 11

5.3 Zřízení státní církve. 11

5.4 Priscillianus. 12

5.5 Zřízení a správa církve. 12

6 DOBA STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ.. 13

6.1 Rozpad impéria a jeho krize. 13

6.2 Církev a barbaři 13

6.2.1 Ambrosius. 14

6.2.2 Hieronymus. 14

6.2.3 Augustinus. 14

6.3 Rozdíly a situace mezi Východem a Západem.. 15

6.4 Vznik papežství 16

6.5 Rozmach Byzantské říše za Justiniána. 17

7 SHRNUTÍ. 17

8 ZÁVĚR.. 18

9 ODKAZY.. 19

10 PRAMENY A LITERATURA.. 22

 

1      ÚVOD

 

 Za císaře Konstantina Velikého došlo k jedné  z nejmarkantnějších změn v životě církve. Až do jeho  panování bylo křesťanství zakázaným náboženstvím a římské úřady mohly proti němu kdykoliv zakročit. S jeho nástupem na  trůn se najednou stalo náboženstvím tolerovaným a později  i podporovaným státem.

 Úkolem této práce je zachytit a popsat reakci církve  na změnu jejího postavení v říši. Pokusím se zjistit, jak  dalece obstála a nakolik a na jak dlouho to změnilo  a ovlivnilo její život. Práce si však nenárokuje právo na  úplné a dokonalé zmapování všech fenoménů, které se pod  vlivem nových skutečností v církvi objevily. Je to způsobeno  i vědomým omezením rozsahu práce a to do 6. století.

 Hned na úvod je nutné podotknout, že v hodnocení  "vlivu konstantinismu na církev" se teologové a historici  neshodují. Rozcházejí se podle různých úhlů pohledu na danou  problematiku, často ovlivněných příslušností k určité  skupině či církvi.

2      SITUACE CÍRKVE VE 3. STOLETÍ

 

 Křesťanství se šířilo ponenáhlým vzestupem ve všech  - zprvu především v nižších, potom vždy více i ve vyšších  - vrstvách obyvatelstva. Jeho význam však přece zjevně  vzrůstal. Především proto, že přinášelo poselství daleko  vyšší a bohatší než kterékoli jiné náboženství, ale též  proto, že pohanství netvořilo při směsi různých kultů  jednotný směr a naopak církev vynikala jednotnou  organizací1.

 Ve 2. polovině 3. století v církvi docházelo  k upevnění vnitřní disciplíny. Projevilo se to především  rozdělením věřících na laiky a kněží (láos a kléros),  přičemž vliv kněží ve sboru neustále rostl, až na konec  jedině oni mohli kázat, vyučovat, sloužit večeří Páně  a řídit život sborů. Přitom v samotném kléru došlo  k odstupňování hodností - biskup, presbyter, diakon (jáhen),  a někde i podjáhen. Biskupům hlavních měst provincií  připadla péče a správa o všechny sbory provincie. Ještě většího významu dosáhli v církvi biskupové nejvýznamnějších  měst římské říše (Řím, syrská Antiochie a egyptská  Alexandrie)2. Zvláště u římského biskupa lze již od konce  2. století sledovat vzrůst jeho vážnosti, prestiže  a výsadnějšího postavení. Ti se snažili čas od času prosadit  po celé církvi názor a řád platný v Římě a tak i svou  učitelskou autoritu. Přesto by však bylo předčasné mluvit  již v této době o jejich nárocích na papežský primát.3

 Církev měla rozvinutý charitativní systém, který  v naléhavých případech znamenal sociální záchranu těch  nejslabších. V čele sborů stáli často lidé velkorysí  a dobročinní. Pohané se divili počtu chudých a vdov, které  církev podporovala, i výši darů, které členové sborů k tomu  účelu věnovali.4 Křesťanská služba lásky byla tím  významnější, čím citelnější byl hospodářský pokles říše.  Služba lásky nezůstávala jen věcí diakonů. Ve sborech se  rozvíjela služba žen (často vdov) chudým v jejich bytech,  vězňům pro víru v žalářích či pohostinnost k cestujícím bratřím. Vedle peněžních nebo naturálních darů (dobrovolné  měsíční příspěvky, oběti při večeři Páně, často velmi značné  dary při vstupu do církve) se vykonávaly sbírky na výkupné  pro válečné zajatce nebo na podporu chudších sborů. Ze sbírek se pravidelně vydržovali chudí, vdovy, sirotci,  nemocní, ale i klerikové a sborové vdovy. Křesťané rovněž  pomáhali při živelných pohromách a v čase epidemií.5

 Po 10-ti letech státního pronásledování (250-260)  nastalo období tzv. 40-ti letého pokoje, kdy církev rostla  a upevňovala své pozice, zatímco římský stát procházel po  smrti Aurelianově (275) novým desetiletím zmatků, za nichž neutěšené poměry stupňovaly nedůvěru k státu a svým rozpadem  hrozil strhnout v chaos celou hospodářskou společnost, jejíž  otrokářský řád se přežíval. Církev se v této těžké době  projevila jako instituce, která byla pevnější než stát. I ve  svém pohanském okolí již získala mnoho sympatií a uznání.  O všeobecné nenávisti proti křesťanům již není možné mluvit.  Ale ti, kdo chtěli opírat stát o pohanskou ideologii ctění  starých římských bohů nebo o kult Slunce (Mithry) pozorovali  její rostoucí vliv a moc s nedůvěrou tím větší, čím  rozhodněji usilovali o obnovu říše na starých základech.6


3    POLITICKÁ SITUACE V ŘÍMSKÉ ŘÍŠI NA POČÁTKU 4. STOLETÍ

3.1   Dioklecián

 V letech 284-305 vládl v římské říši Dioklecián. Tento  císař byl prostého původu a pocházel z Illyrie. Byl  vynikající vojevůdce, panovník a státník, jenž vytrhl říši  z rozvratu. Přebudoval stát administrativně novým  rozčleněním a zároveň provedl pozoruhodnou změnu ve způsobu  vlády. V zájmu vydatnější obrany říše si zvolil za  spoluvladaře svého krajana Maximiána a svěřil mu její  západní část, sám vládl nad Východem. Oba panovníci, nesoucí  titul augustus, si k sobě přibrali osvědčené generály  s titulem césarů, jimž měli po určité době odevzdat nejvyšší vládu a odejít do ústraní.7 Césarem pro západní oblast říše  se stal Konstancius Chlorus, pro východní oblast Galerius.


3.2    Počátky a průběh posledního pronásledování křesťanů

 Dioklecián dlouho toleroval křesťanství, jehož vliv se  rozmáhal a dosahoval až k císařskému dvoru. Dokonce jeho  manželka Prisca a dcera Valeria byly křesťanky. Avšak na  nátlak vlivných osob a rádců (zvláště césara Galeria) vydal v letech 303 a 304 několik ediktů, jejichž cílem bylo úplné  vyhlazení křesťanství a návrat k "víře otců", tzn. uctívání  římských bohů. Tím bylo zahájeno nejkrvavější ze všech  pronásledování.

 Vcelku však Dioklecián všeobecnému krvavému postupu  proti křesťanům nepřál. Rovněž edikty vyhlášené v celé říši  byly ve čtyřech jejích částech prováděny s rozmanitou  důsledností. César Konstancius Chlorus (vládl v Galii,  Hispánii a Británii) a celkem ani Maximianus (vládl v Itálii  a Africe) příliš plnění ediktů nevymáhali, dokonce můžeme  říci, že když roku 305 augustové Dioklecián a Maximián  odstoupili, pronásledování bylo na Západě většinou  zastaveno. Na Východě však pronásledování vyvrcholilo  v letech 305-311, když se augustem stal Galerius a jeho  césarem Maximinus Daja (Daza). Galerius a zvláště Maximinus  pronásledování křesťanů stupňovali a způsob poprav  a usmrcování věřících byl za jejich vlády zvlášť krutý,  brutální a nelidský. Církev však přes ústup a odpadnutí  mnoha svých údů odolala a obstála a tak nakonec Galerius, otřesen těžkou nemocí, vydal v dubnu 311 v bythinské  Nikomedii (Malá Asie, tehdejší hlavní město východní části  říše) toleranční edikt8, kterým zastavil pronásledování  a dal křesťanství právo na existenci. Sám Galerius brzy  potom zemřel.9

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

odpoved

(frantisek, 18. 11. 2013 21:39)

http://www.kspce.estranky.cz/clanky/clanky/

VLIV KONSTANTINISMU NA CÍRKEV (DO 6. STOLETÍ)

(Dr. Antonín Moravec, 31. 10. 2013 22:19)

...děkuji poctivý přístup a vypovídací schopnost aspoň té části, která je dostupná na webové stránce....prosím o zpřístupnění i zbytku....především se mi jedná o období 6. století...?
děkuji
Antonín Moravec

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA